Historie proteinového prášku (protein powder)[1]

Proteiny jsou na bílkoviny mimořádně bohaté doplňky výživy, které jsou zákazníkům dostupné nejčastěji v práškové formě a zná jich téměř každý, sportovec i běžný člověk. Sekundárně se proteiny využívají i pro dosažení specifických cílů, jakými jsou například podpora anabolických dějů zodpovědných za další akceleraci růstu svalové hmoty, nebo utlumení potréninkové katabolizace svalové hmoty, která přináší výkonnostní stagnaci, zrychlení procesů regenerace atd.

V tomto článku se blíže podíváme na to, jakou dlouhou cestou si prošly proteinové prášky, jak vznikly první proteiny (jak je známe dnes) a jak mezi sebou jednotlivé společnosti, zabývající se prodejem těchto produktů soupeřily, aby se právě ten jejich protein uplatnil na trhu :) 

Syrovátka (Whey) - Důsledek výroby sýrů

Proces výroby sýra je ve skutečnosti vysoce neefektivní, protože ve skutečnosti je třeba využít až 10 litrů mléka, aby se vyrobil jeden kilogram sýra. Spolu s tímto kilogramem sýra ale přichází devět kilogramů „odpadu“ ve formě tekuté syrovátky. Po dlouhou dobu byla syrovátka vypouštěna do odtoku (nebo do řeky) nebo se jí krmili prasata. Se změnami zákonů o likvidaci odpadu však museli výrobci mléka najít jiné využití tohoto „odpadu“.

Časné začátky

I když si možná myslíte, že syrovátkový protein je poměrně nedávný vynález, poprvé objevená syrovátka se datuje zhruba před 8 000 lety, kdy bylo poprvé vyvinuto umění výroby sýra. Nejstarší zpráva o výrobě sýra se objevila v roce 5 500 př.n.l. (Kujawy, Polsko). Lidé si v té době všimli, že když bylo mléko ošetřeno kyselinou, vznikal koagulovaný mléčný gel a pevné látky z něho mohly být přetvořeny na kus dobrého sýra. Zbytky tekutého vedlejšího produktu z procesu byly vyřazeny, použity jako startovací kultura pro sýr následujícího dne nebo jako krmivo pro prasata.

Další záznam o syrovátce byl před asi 3000 lety, kdy lidé k ukládání a přepravě mléka využívali žaludky telat. Při pozdější kontrole si všimli, že skladované mléko koagulovalo, takže jim zůstal tvaroh a syrovátka. Zatímco zemědělci pravděpodobně nevěděli, proč se mléko změnilo, vědci nakonec zjistili, že tato koagulace byla výsledkem enzymu známého jako chymosin (aka syřidlo), který byl přirozeně přítomen v žaludcích telat.

Syrovátka jako lék

V roce 460 př.n.l si Hippokrates, jeden z největších mužů v historii lidstva, uvědomil, že syrovátka má zdravotní přínosy, a předepsal ji lidem na posílení imunitního systému. Hippokrates byl ve skutečnosti prvním „lékařem“, který doporučil svým pacientům změny životního stylu, včetně přetvoření jejich stravovacích návyků a zvýšení fyzické aktivity, jako prostředku k léčbě nemocí.

„Nechť je tvé jídlo tvým lékem a tvůj lék, nechť je tvým jídlem.“ (Hippokrates)

HIPPOKRATES[2] ↑

Jak se lidstvo ve starověkém Řecku rozšířilo, začalo více a více lékařů předepisovat toto „laktosérum“ svým pacientům. Tato praxe pokračovala po staletí až do doby římského dobytí Řecka v roce 160 př.n.l. Římané přijali rozsáhlé prvky řecké kultury (mytologie, architektura, umění atd.), rovněž přijali mnoho lékařských postupů. Mezi ně patřilo použití syrovátky jako léku. Záznamy uvádějí, že řecký lékař, žijící v Římské říši jménem Galen, pokračoval v práci Hippokrata a pokračoval také v tradici kázání úprav životního stylu spolu s použitím syrovátky jako léčivého tonika.

Další záznam o syrovátce pochází z Anglie ze 17. století. Tam si syrovátka získala popularitu jako „módní nápoj“, což vedlo k otevření syrovátkových domů, podobně jako moderních kaváren a čajoven. Anglický námořní správce Samuel Pepys popsal ve svém deníku návštěvu syrovátkových domů v Londýně a zaznamenal několik dalších produktů na bázi syrovátky, včetně:

• Whey Butter (syrovátkové máslo)
• Whey Porridge (syrovátková kaše)
• Whey Whig (syrovátkový nápoj s bylinkami)
• Whey Borse (vývar ze syrovátky)

Popularita syrovátky v průběhu 17., 18. a 19. století nadále rostla, a to natolik, že se lidé začali koupat v syrovátkových koupelích!

Je zajímavé, že tato praxe používání syrovátky jako léčebné kúry pokračovala až do druhé světové války. Záznamy ukazují, že tyto syrovátkové domy a lázně měly úspěch především ve střední Evropě, včetně Rakouska, Německa, Itálie a Švýcarska.

Začátky výzkumu syrovátky

Až do konce 19. století byl mléčný protein klasifikován jako syrovátka nebo kasein. Vědci také klasifikovali jednu z pevných látek získaných z ohřevu syrovátky, kterou nazývali laktalbumin. Kolem roku 1890 vědci identifikovali sraženinu v syrovátce zvanou laktoglobulin, která se vytvořila přidáním síranu hořečnatého nebo síranu amonného do syrovátky. Vědci koncem roku 1930 našli způsob, jak krystalizovat frakci laktalbuminu. Následně byly izolovány první dva hlavní syrovátkové proteiny, které byly označovány jako β-laktoglobulin a α-laktalbumin.

V návaznosti na tyto počáteční objevy pak vědci ze syrovátky odkryli zbytek frakcí syrovátky, včetně:

• Hovězího sérového albuminu
• Laktoferinu
• Laktoperoxidázy
• Řady imunoglobulinů (IgG, IgA, IgM a IgE)
• Několik vedlejších proteinů

Hoffman & Hi-Proteen

Mnozí z vás, kteří čtou tento článek, možná znají jméno „Bob Hoffman“ a pro ty z Vás, kteří ho neznají, si ho trochu přiblížíme. Bob Hoffman byl vlastníkem York Barbell a také trenérem amerického vzpěračského týmu od konce 40. let do začátku 60. let. Hoffman byl prominentní osobností při zrodu „fyzické kultury“, konkurovali mu pouze bratři Weiderovi, kteří se dostali do popředí v 70. letech.

BOB HOFFMAN[3] ↑

Během jejich rozkvětu byli Hoffman a York Barbell spojováni s některými z nejpopulárnějších a nejúspěšnějších kulturistů, powerlifterů a olympijských zvedačů a zároveň provozovali úspěšný fitness časopis s názvem „Health & Strength“ (Zdraví a Síla). Ve 40. letech 20. století Hoffmana oslovil známý výživový poradce Paul Bragg, který se chtěl spojit s údajným trenérem vzpírání a vytvořit řadu doplňků pro vzpěrače. Hoffman se této myšlence naklonil, protože věřil, že vše, co vzpěrač potřebuje, je dobré výživné jídlo. Když Hoffman viděl měnící se trh vzpírání a kulturistiky, konečně přišel k myšlence vyvinout řadu sportovních nebo výživových doplňků. Zajímavostí je, že Hoffman nebyl prvním známým vzpěračem, který prodával doplňky. Eugene Sandow, kmotr kulturistiky, údajně prodával doplňky již na počátku 20. let!

V roce 1951 inzeroval muž jménem Irvin Johnson, který si později říkal Rheo H. Blair, reklamu „Johnson’s Hi Protein Food“ v časopise Hoffman's Health and Strength. Když Hoffman sledoval úspěch prodeje, který Johnson uskutečnil společně s fotografiemi před a po zahrnutými v časopise, konečně dospěl k myšlence, že proteinové doplňky mají své místo v této oblasti.

Rheo Blair Protein[4] ↑

Do roku 1952 Hoffman přerušil vztahy s Johnsonem a debutoval se svým vlastním proteinovým doplňkem s názvem „Hi-Proteen“. Zatímco Hi-Protein byl neuvěřitelně podobný Johnsonova „Hi Protein Food“, Hoffman trval na tom, že jde o samostatný produkt slibující rychlé výsledky a vynikající výživu. Hi-Proteen byl k dispozici v pěti různých příchutích (vanilka, čokoláda, kokos, černý ořech a obyčejný) a prodával se za pouhé 4 $ za 4 libry (1,8 Kg), což je dnes asi 40 $. Jak se dalo očekávat, do koupě doplňků se hrnuli začínající kulturisté i vzpěrači.

Reklama na nápoj Hoffman Hi-Proteen Drink[5] ↑

Hoffmanova tvrzení o „výzkumu“ však byla falešná. Hoffmanův šéfredaktor pro „Health and Strength“ Jim Murray později informoval veřejnost o tom, jak Hoffman „vyvinul“ Hi-Proteen. Hoffman smíchal sáček sojové mouky a čokolády Hershey a míchal směs pádlem, dokud nedostal něco, co chutnalo alespoň do poloviny slušně. Hi-Proteen bohužel nebyl veřejností přijat velmi dobře, kvůli střevním problémům, které spotřebitelům způsoboval. Hi-Proteen byl důležitým mezníkem v tomto odvětví, stejně jako marketingová taktika Hoffmana, která zahrnovala doporučení, články a reklamy sportovců – vše, co se dodnes používá k prodeji proteinových prášků a dalších doplňků.

Johnson vrací úder

V šedesátých letech se výzkum proteinového prášku zase o něco zlepšil a Irvin Johnson znovu vstoupil na scénu. Teprve nyní je Johnson známý jako Rheo H. Blair a prodává proteinový prášek Blair, který se skládá z kaseinátu vápenatého a sodného, získaného z netučného sušeného mléka, bílkoviny z vaječného bílku a celých sušených vajec. I když se směs vajec a mléčných bílkovin v dnešní době může zdát běžná, v 50. a 60. letech byla revoluční, protože většina výrobců používala pro proteinové prášky sójové nebo masové a rybí deriváty!

Na rozdíl od dnešních proteinových prášků, také Blairův protein obsahoval laktózu, protože pevně věřil v to, že má mléčnou složku svého doplňku, která je co nejvíce podobná přírodě. Výsledkem bylo, že svým klientům rutinně dával konzumovat tobolky s trávicí pomůckou obsahující kyselinu chlorovodíkovou a pepř, aby jim pomohl strávit bílkoviny. Navíc, na rozdíl od Hoffmana, byl Blair pečlivý ohledně své proteinové směsi, a to natolik, že nařídil, aby jeho prášky obsahovaly přísný poměr dvou dílů vápníku k jedné části fosforu. Důvodem je to, že v té době se kulturisté obávali, že příliš mnoho fosforu ve stravě vede k podrážděnosti a nervozitě.

Blair také přidal do své proteinové směsi fosforečnan železitý a přírodní vanilkovou příchuť. Pro zlepšení příchuti použil Blair cyklamát, umělé sladidlo, které bylo zrušeno v roce 1969 po americkém vládním zákazu, kvůli jeho potenciálu jako karcinogenu. Později Blair vytvořil neslazenou verzi a poté v 70. letech napustil svůj proteinový prášek fruktózou. Blair byl v kulturistice široce respektovaným „výživovým čarodějem“ a pracoval s mnoha špičkovými kulturisty 60. a 70. let, včetně takových jmen, jakým jsou: Frank Zane, Vince Gironda a Larry Scott. Blair byl tak úspěšný, že hollywoodští herci, včetně Charltona Hestona a Roberta Cummingsa, vyhledali jeho koučování.

Blair's Protein Powder, posílený doporučením od své klientely, prudce vzrostl a zůstal populární až do Blairovy smrti na začátku 80. let. 

Blair's Protein Powder[6] ↑

Jinými zajímavými proteinovými prášky té doby byly SuperCal, Zero Carb Protein, Unipro a Heavyweight Gainer 900; nikdo však neměl takovou popularitu a ani dlouhý seznam doporučení, jako Blairův proteinový prášek. Zatímco proteinový prášek začínal být trendem v 60. letech (alespoň v kulturistice), chuťové profily a viskozita byly tehdy ještě daleko od dnešních standardů. Od 80. let minulého století rostla popularita kulturistiky a začal se rozmáhat také trh s doplňky.

Filtrování toho „špatného“

Před rokem 1970 byl jedinou formou syrovátky sypký, nerozpustný, žlutohnědý prášek se špatnou chutí a viskozitou. To se pravděpodobně promítlo i do toho, proč ji Blairův proteinový prášek neobsahoval. V roce 1970 však byla pro výrobce potravin/doplňků vyvinuta membránová filtrace. Výsledkem bylo, že v roce 1971 se zahájila separace syrovátky pomocí ultrafiltrace a s ní přišlo i zlepšení chuti, struktury a kvality bílkovin.

Proteiny 80. let

V 80. letech vstoupil proteinový prášek do povědomí veřejnosti mnohem více, než tomu bylo v minulosti. Proteinový prášek v 80. letech ale stále neměl chuť a viskozitu a zároveň obsahoval významné množství tuku a laktózy. Výjimečným proteinem 80. let byl „Hot Stuff“. V té době byl považován za jeden z nejlépe chutnajících proteinových prášků, které byly k dispozici. Ačkoli kvůli různým zprávám o tom, že obsahoval ephedru a/nebo steroidy (například anadrol), byl Hot Stuff odstraněn z regálů, předělán a znovu byl nabízen spotřebitelům.

Zatímco si proteinový prášek stále nacházel své místo, v 80. letech nastal další milník – debut první skutečné „předtréninkovky“ (pre-workout) podle dnešních standardů. V roce 1982 byl na trh uveden „Ultimate Orange“ jako „originální proteinový energetický prášek“, který obsahoval účinnou kombinaci syrovátkového proteinu, kofeinu, efedrinu a dalších složek. V kulturistice se stal velmi populárním.

Ultimate Orange [7] ↑

V roce 1986 byla založena společnost „Optimum Nutrition“ a během několika málo let se stala nejznámějším jménem v oblasti proteinových prášků. Nebylo to však Optimum, které katapultovalo bílkoviny na světlo reflektorů. Tato pocta patří dvěma z prvních „starších“ značek, které začaly v 90. letech.

Proteinový prášek jako prvotřídní HIT

90. léta přinesla revoluci proteinových prášků – více výzkumů a inovace produktů. Věci se opravdu rozběhly debutem dvou společností – „Metabolic Prescription“ a „Experimental & Applied Sciences“, známějšími pod zkrácenými názvy Met RX a EAS.

Vzestup a pád společnosti Met RX

Společnost Met RX, založená v roce 1991 A. Scottem Connellym a Danem Duchainem, se prosadila agresivní marketingovou kampaní. Connelly inzeroval svůj prášek jako náhradu jídla, která obsahuje určité speciální proteiny šetřící svaly a aminokyselinový profil mateřského mléka. Jak asi tušíte, později se ukázalo, že tato tvrzení byla založena na spoustě pseudovědy.

Connelly také prohlašoval, že je odborníkem na výživu a 20 let vyvíjel recepturu Met RX. Dokonce zašel až tak daleko, že řekl, že Met RX byl užíván ve více než 20 nemocnicích jako součást jejich standardního výživového protokolu, a že pomohl lidem vyléčit se z kritických nemocí. Žádné z těchto tvrzení nebylo opodstatněné a jeho vysoce ceněný protein MetaMyosyn, o kterém tvrdil, že jej vyvinul, byl ve skutečnosti zakoupen od někoho jiného.[8] [9] 

Navzdory všemu, si Met-RX získal enormní popularitu u sportovců a na pultech obchodů je dodnes.

Vzlet společnosti Bill Phillips & EAS

Dalším pozoruhodným gigantem odpovědným za nárůst popularity proteinového prášku byl EAS. Společnost EAS, kterou založil biochemik Anthony Almada a jeho obchodní partner Ed Byrd v roce 1992, poprvé dosáhla velkého úspěchu, když vydala Phosphagen – první doplněk na bázi kreatinu. Phosphagen, který debutoval v roce 1993, byl pro agenturu EAS vítězem a upoutal pozornost Billa Phillipse, který ve svém zpravodaji „Natural Supplement Review“ a v časopise „Muscle Media 2000“ napsal o divech kreatinu. Phillips se později stal i obchodním partnerem A. Scotta Connellyho v Met RX. Ve své „Recenzi přírodních doplňků“ Phillips uvedl „nezaujatý“ pohled na Met-RX, což pomohlo zvýšit jeho proslulost a popularitu. Při zpětném pohledu je vysoce pravděpodobné, že tato „nezaujatá“ recenze byla opravdu chytrým marketingovým trikem, vytvořeným Phillipsem a Connellym. Někdy v letech 1994 až 1996 koupil Phillips EAS od společností Almada a Byrd a v roce 1997 také změnil název „Muscle Media 2000“ pouze na „Muscle Media“, ve snaze učinit z něj mainstream pro příležitostné fitness nadšence.

Phillips využil svůj dosah Muscle Media na maximum, protože na svém vrcholu měl distribuci asi 500 000 kopií na vydání. Posílený velkou předplatitelskou základnou a redakčními doložkami Phosphagen a Myoplex (prášková náhrada jídla), EAS skutečně uspěl. V roce 1995 byl Phillips multimilionářem, který získal bohatství a proslulost kombinací úspěchu svého proteinového prášku a četných spoluprací s celebritami, jakými byly například Jose Canseco, Sylvester Stallone a Jerry Seinfeld. Phillips nakonec v roce 1999 prodal většinu svých akcií společnosti North Castle Partners za skvělých 160 milionů dolarů. Do roku 2004 si zachoval asi jednu třetinu EAS.

V této době se zrodila další malá společnost – dva irští výrobci sýrů - Avonmore a Waterford, spojili své síly a zakoupili sýr Ward’s Cheese v Richfieldu v Idaho. Sýraři pojmenovali svou novou společnost Glanbia (v gaelštině „čisté jídlo“), ta byla v té době čtvrtým největším producentem sýrů na světě. Dalším v oblasti výroby proteinových prášků byl tým otce a syna Grega a Michaela Picketta, kteří založili v roce 1998 CytoSport. Společnost uvedla na trh své proteinové produkty Complete Whey a CytoGainer v roce 1999 a zavedla tak proteinovou revoluci.

Proteinový prášek z roku 2000

Během prvních několika let se podstatně zlepšila chuť, struktura a viskozita bílkovin. V roce 2001 CytoSport uvádí na trh Muscle Milk, stabilní protein bez laktózy, který využívá kombinaci izolátu mléčného proteinu, kaseinátu vápenatého a kaseinátu sodného. Produkt má okamžitý úspěch a stává se „standardem“ chuti, podle kterého jsou hodnoceny další proteinové produkty. Do roku 2014 společnost CytoSport každoročně zaráběla přibližně 50 milionů liber za Muscle Milk. Tento „standard“ chuti je rychle zpochybněn jinou společností, která se stala známou jako „Gold Standard“.

Zatímco Glanbia produkovala obrovské množství sýra, generovala ještě více syrovátky. Z tohoto důvodu se Glanbia stala předním výrobcem syrovátkového proteinu. V roce 2008 společnost Glanbia zakoupila společnost Optimum Nutrition pro integraci výroby, marketingu a distribuce produktu. Do roku 2008 společnost Optimum upevnila své místo v odvětví syrovátkových proteinů pomocí Gold Standard Whey Proteinu. Ve formě směsi syrovátkového izolátu, koncentrátu a peptidů lze protein ON's nalézt všude, od společnosti Walmart až po nezávislé maloobchodníky, a je nejznámější značkou na trhu.

Současnost

Proteinový prášek je populárnější než kdy jindy a užívají ho téměř všechny segmenty populace. Navíc syrovátkový protein není jediným proteinem, který se dnes v regálech nachází. V dnešní době najdete kaseinový protein, vaječný protein, konopný protein, protein z hnědé rýže, a dokonce i proteiny na bázi masa! Potvrzení celebrit a úhledné reklamní kampaně jsou v tomto odvětví stále normou, ale dnes máme k dispozici také podstatné množství výzkumů, které ověřují marketingové šílenství. Trh s proteinovými prášky je konkurenceschopnější než kdykoli předtím, téměř každá značka v tomto odvětví má svou vlastní nabídku.

Za posledních 8000 let si prošel protein velmi dlouhou a trnitou cestou. Kdo ví, jaká bude další skvělá inovace, co myslíte Vy?

Všechny proteiny najdeš zde: https://www.fitnessgym.cz/proteiny/ 

........................................................................................................

[2] Hippokrates. Dostupné zde: https://www.wikiwand.com/fy/Hippokrates

[3] Conor Heffernan: Soy, science and selling: Bob Hoffman’s Hi-Proteen Powder. 2016. Dostupné zde: https://physicalculturestudy.com/2016/06/15/soy-science-and-selling-bob-hoffmans-hi-proteen-powder/

[4] Norman Zale: Rheo Blair Protein. Distupné zde: https://www.trulyhuge.com/rheo-blair-protein.html

[5] Hall, D. T., Fair, J. D., & Zane, F.: The Pioneers of Protein. Better Nutrition. 2004. Dostupné zde: http://library.la84.org/SportsLibrary/IGH/IGH0803/IGH0803d.pdf

[6] Conor Heffernan: The secret of Rheo H. Blair’s Protein Powder. 2016. Dostupné zde: https://physicalculturestudy.com/2016/06/22/the-secret-of-rheo-h-blairs-protein-powder/

[7] James Foster: Ultimate Orange: Seriously Caffeinated Powder. 2014. Dostupné zde: https://www.caffeineinformer.com/ultimate-orange-seriously-caffeinated-powder

[8] David Lightsey: Muscles, Speed & Lies: What the Sport Supplement Industry Does Not Want Athletes Or Consumers to Know. 2006. Dostupné zde: https://books.google.com/books?id=0f8kvgAACAAJ

[9] Lisa M. Krieger: "Miracle Food or Fad?". 2012. Dostupné zde: www.sfgate.com/news/article/Miracle-food-or-fad-3131687.php.